Co jsem nakonec objevil? Naše primární síť a směrovač Wi-Fi měly zastaralé informace o serveru DNS. Náš poskytovatel, CenturyLink, v určitém okamžiku aktualizoval servery, které používá k poskytování vyhledávání záznamů systému názvů domén (DNS). Když zadáte něco jako podunk.eduváš operační systém musí provést dotaz DNS, aby převedl tuto adresu na číslo počítače (adresu IP (Internet Protocol)), které používá k vytvoření skutečného end-to-end spojení mezi prohlížečem nebo jiným softwarem a serverem.
DNS servery jsou nemilované nástroje. Na konci roku 2000 mnoho ISP přehlíželo rychlost těchto serverů, které mohou pro síť uživatelů provádět miliardy jednoduchých dotazů denně nebo více. Pomalé vyhledávání DNS by mohlo způsobit, že všechno na vašich zařízeních bude při procházení zpomalovat. (Informace se ukládají do mezipaměti minuty až dny, takže první vyhledávání je bolestivé.)
Některé třetí strany vyrostly díky poskytování vysoce kvalitních freemium DNS vyhledávání: super rychlé odpovědi zdarma a za filtrování a další služby jste si mohli připlatit. Nakonec se Google dostal do podnikání s Public DNS, bezplatnou službou oddělenou od ISP. Následovali další.
Ve většině domácích sítí vám poskytovatel internetových služeb poskytuje podrobnosti, které je třeba ručně zadat do nastavení směrovače, aby bylo možné zavést přístup. To téměř vždy zahrnuje IP adresy dvou DNS serverů – primárního a sekundárního – které musíte zadat v číselné podobě. Je to problém typu kuře a vejce: nemůžete použít DNS k vyhledání názvu, pokud vaše síť nebo zařízení nevědí, jak najít server DNS. Možná nebudete muset tyto detaily nikdy měnit. Někteří lidé v posledním desetiletí-plus změnili tato nastavení, aby odkazovali na další bezplatné nebo placené služby DNS společnosti Google.
Když připojíte Mac, iPhone nebo jiný hardware podporující internet k místní síti přes Wi-Fi nebo ethernet, téměř všechny domácí sítě mu automaticky přiřadí adresu místní sítě. Toto přiřazení nasměruje požadavky DNS vašeho zařízení na router, který je zase předá serverům DNS, které nakonfiguroval ve svém nastavení.
V mém případě je naším poskytovatelem CenturyLink a pravděpodobně jsem nezměnil čísla našich serverů DNS tak dlouho, jak si pamatuji. Ale na svém notebooku Mac jsem se s nimi občas potýkal jen kvůli tomu počítači, kvůli testování a kvůli rychlosti. (Jít do Systémové preference > Síťvyberte Wi-Fiklikněte Pokročilýklikněte DNSa kliknutím na + v levém dolním rohu přidejte jednu nebo více vlastních položek.) Tyto vlastní položky přepíší informace o serveru DNS na úrovni směrovače ve prospěch položek, které jste vybrali.
V tuto chvíli jsem měl tušení. Změnila CenturyLink adresy svých serverů DNS, aniž by například upozornila své zákazníky? Jistě, stránka nápovědy CenturyLink na adresách serverů DNS ukázala adresy, které jsem předtím neviděl a nebyly nastaveny na mém routeru. Aktualizoval jsem nastavení routeru, použil je a najednou se „rozbitá“ stránka univerzity načetla v pořádku na všechna naše síťová zařízení.
Jedinou záhadou zůstává, jak CenturyLink provozuje částečně rozbitý starý server DNS, který jako by vynechával pouze jeden stránky na internetu.
Zdroj: macworld.com
